Kvůli koronaviru bylo v Koreji zrušeno hned několik airshow a je skoro k neuvěření, že Seoul ADEX 2021 překonal všechny nástrahy konání hromadných akcí a uskutečnil se v termínu oznámeném před rokem. Samozřejmě s sebou virová situace nesla řadu omezení. Na airshow se nemohly podívat předškolní děti a všichni se museli prokázat 14 dnů starým potvrzením o očkování, nebo nejdéle 3 dny starým negativním PCR testem.
Cesta k negativnímu PCR testu nebyla jednoduchá. Prakticky všechna testovací centra končí v cca 17 hodin a nacházela se ve větší vzdálenosti, než kam bych si mohl dovolit v pracovní době odejít. Našel jsem jediné dostupné místo, kde testovali do 20:00. Bylo to dálniční odpočívadlo, kam se autobusem a pěšky dostává vskutku těžko. Kolem dálnice bylo všechno rozkopané, mapy neodpovídaly skutečnosti, chodníky nebyly. Nakonec jsem ale po několika kilometrech narazil na správnou cestu a na odpočívadle byli rádi, že mají co dělat. Druhý den jsem dostal vytoužený negativní výsledek a už stačilo jen objednat vstupenky, které letos nebylo možné koupit na místě.
Další nepříjemností bylo středeční potvrzení termínu ústní zkoušky z korejštiny, která se měla konat dopoledne. Ze zkoušky cesta na letiště trvala téměř 2 hodiny a tak mé nejlepší vyhlídky byly stihnout část odpoledního programu. Protože airshow končila v 16:00, měl jsem asi 2 hodiny času, které jsem využil do poslední minuty.
Seoul ADEX (Seoul International Air & Defense Exhibition) se koná jednou za dva roky na letišti v Seongnamu. V roce 2021 jsem měl šanci vidět airshow potřetí (2015, 2019, 2021). Airshow začíná v úterý a ve všední dny je uzpůsobená komerčním účelům. Jindy je široké veřejnosti areál po celý víkend, letos si diváci mohli vybrat jen sobotu. Pořadatelé objednali bezchybné počasí a příjemnou teplotu 18 °C.
Cestou na letiště jsem z autobusu mohl obdivovat C-17, který bohužel přistál v momentě, kdy jsem vystupoval. Po úspěšném screeningu (jídlo, pití, zapalovač, negativní PCR test, QR kód) zbývalo asi 15 minut před sérií odpoledních letových ukázek. Součástí airshow je i komerční výstava, která ale, zdá se, žije úplně jiným životem, pokud existuje vidina zisku. Polovina stánků byla prázdná a druhou polovinu bych shrnul popisem trendů: bezpilotní VTOL kvadro(hexa, …)koptéra. Zaujal mě model bezpilotního taktického dronu budoucnosti od Korean Air, který byl, bohužel nevzhledné (nedali si práci ani s barvením), samokřídlem s tabulkou specifikací, kde byly hodnoty 0, 00, nebo dokonce 000,00. Zbytek jsem jen tak prolétl a už ohlašovali start KT-1.
Letové ukázky
KAI KT-1 Woongbi je dvoumístný cvičný letoun vyrobený firmou KAI (Korean Aerospace Industries). Letovou ukázku bych přirovnal k ukázkám replik letounů druhé světové války.
Druhou ukázkou byl KAI T-50 Golden Eagle od stejné firmy. Na korejských airshow tento stroj pravidelně předvádí 7minutové pekelné show, kdy vypne přídavné spalování jen na let na velkém úhlu náběhu (na obrázku) a na přistání. Můžu s jistotou říct, že T-50 bylo tentokrát nejhlasitější letadlo airshow, ikdyž má znatelně menší tah než F-16. Dříve jsem měl z letových ukázek T-50 smíšené pocity, tentokrát to ale dle mého názoru vzal do ruky některý člen Black Eagles, protože byla ukázka čistá a zajímavá.
Po T-50 přisla na řadu americká F-16 US Air Force. Nejlepší moment přišel hned po startu, kdy pilot točil od diváků a ukázal zářící forsáž. Bohužel jsem nebyl připraven a tak ten pohled zůstává jen v mých vzpomínkách. Zajímavostí bylo pro mě srovnání s T-50 – F-16 vypadala tichá a troufnu si říct i méně přemotorovaná.
Vrcholem leteckých ukázek bylo vystoupení týmu ROKAF – Black Eagles na osmi T-50, aneb černí orli co létají na zlatých orlech. Celé jejich vystoupení jsem viděl už popáté. Pokaždé něco přidají, nebo upraví. V prvních třech vystoupeních startovali ve formaci 3, 3, 2, letos stejně jako v roce 2019 startovali po jednom. Poslední dva piloti začali točit už před publikem, aby se po několika minutách z dálky přiblížili v ptačí formaci.
Předvedli několik průletů v různých formacích.
A poté se rozdělili na několik menších skupinek, které zprostředkovaly pěknou podívanou a pilotní umění Black Eagles.
Ví, jak si získat diváky. Srdce a orchidej.
Tradiční podívaná – dva letí ve formaci na minimální rychlosti, třetí dělá přemet na velké rychlosti. V jednu chvíli všichni zapnou přídavné spalování a každý se vydá svou vlastní cestou k nebi.
Na fotce je prevít, co tradičně přilétá rychlostí zvuku (aby nebyl slyšet), když jsou zraky upřené na pět vzdalujících-se golden eaglů. Kdysi jsem si na airshow v Suwonu stoupnul před letiště a sledoval jejich vystoupení z mostu, nad kterým v malé výšce proletěl způsobem, na který nezapomenu, protože jsem stál několik vteřin neschopný ničeho. Na airshow se už tím směrem dívám dopředu, a tak jsem ho tentokrát viděl a mohl vyfotit. Letěl velice blízko a ještě měl zapnuté přídavné spalování, rámus mě fyzicky šokoval, ikdyž jsem ho čekal. Naštěstí trval jen malý zlomek sekundy.
Korejský Taegeuk (태극) z korejské vlajky a vějíř.
Další novinkou Black Eagles bylo rozdělení na přistání ve tvaru spirály. Zase jsem zaspal s foťákem. 🙂
Přistáním končily letové ukázky a začaly odlety – několik T-50 vzlétlo hned po přistání Black Eagles.
Statické ukázky
Před letovými ukázkami bylo jen málo času na obdivování statických ukázek a po nich zbývalo jen asi 40 minut, které jsem využil do poslední. Změnou oproti předchozímu ročníku byl layout jednotlivých ukázek – nešlo si sednout do kokpitu, ale zatos byl u všech strojů přítomný personál (a vždy alespoň jeden pilot), který ochotně odpovídal na všechny dotazy.
Letadla korejské ROKAF byly seřazeny chronologicky, na obrázcích vyřazené P-51 Mustang a F-86 Sabre.
F-5 Tiger II a F-4E Phantom II, kteří dosluhují, ale jsou stále čestnými členy korejského letectva. Oba typy pravidelně startují ze základny v Suwonu, kam je občas chodím obdivovat. Zeptal jsem se, na čem budou létat po vyřazení těchto skvostů počátku 60. let minulého století. Odpovědí mi bylo potvrzení, že má Phantom důchod naplánovaný důchod v roce 2024. Po vyřazení piloti F-5E budou nejspíš pilotovat F-16 a piloti F-4E přesedlají na F-15K.
A tady už jsou korejské F-16 a F-15K. U většího z letadel jsem zaslechl odkud přiletěli – Daegu. Někdy se tam musím podívat. 🙂
F-35 je nejnovější přírůstek do flotily ROKAF. Ani si nevzpomínám, jestli u ní někdo stál, kochání-se bylo přerušeno příjezdem autobusu Black Eagles.
Po nástupu nás čekalo překvapení, piloti dodrželi tradice a šli mezi diváky rozdávat podpisy na stavebnice jejich letadel a pózovat na fotografie s jejich fanoušky. Stejně jako před 6 lety mám fotku s “dvojkou”, vyměnili se. 🙂
Letovou ukázku C-17 Globemaster III jsem bohužel nestihl, ale statická ukázka také stála za to. Před letadlem byly dvě party, se kterými bylo možné prohodit několik slov a ochotně se fotili. Ikdyž to bylo na konci 5denní airshow k neuvěření, panovala dobrá nálada. Přiletěli z Hawaie.
Vpravo je protiponorkový P-8 Poseidon, kterého jsem naživo viděl poprvé. Tam tak dobrá nálada nebyla, ale i přesto jsem se dozvěděl, že dorazili až z Floridy a třeba také to, že létají dokud jim nedojde palivo a že pokrývají celou zeměkouli. V posádce dokonce měli, jako jediní, dvě ženské.
Po upozornění o konci airshow jsem ještě narazil na posádku A-10 Thunderbolt II ze základny v Osanu, asi 20 minut metrem od místa, kde bydlím. Mladý pilot velice vstřícně odpovídal na všechny moje dotazy. Dozvěděl jsem se, že dokáže poskytnout vzdušnou podporu po 2 a půl hodiny, zatímco konvenční stíhačky se dokáží zdržet jen asi na půl hodiny. A-10 je vybavená zařízením pro tankování za letu, které je ale normálně zapláclé přišroubovaným krytem. Při tankování za letu je letová výdrž omezená jen pilotem. Zeptal jsem se také, jestli v kokpitu jí, prý si dá občas svačinu. Také jsme se hodně bavili o fly-by-wire, které tento stroj nemá. Prý mu přímý kontakt vyhovuje, cítí více chování letadla.
Cestou k hlavní bráně jsem ještě stihl vyfotit několik větších letadel korejské flotily. Na fotce tankovací A330 MRTT (MultiRole Tanker Transport). Za zmínku stojí přítomnost oken – Airbus nevyrábí zvlášť trupy pro vojenská letadla.
Casa CN-235 a Hawker Siddeley HS-748.
Na závěr transportní C-130H a C-130J
Závěrem
Letos byly kvůli pandemii značně zredukovány letové ukázky, pořadatelé ale divákům vynahradili slabší rozmanitost letadel ve vzduchu statickými ukázkami na zemi.
Black Eagles byli znovu úžasní a interakce s obsluhou letadel a jejich piloty byla unikátním zážitkem. Celkově jsem moc rád, že jsem byl schopen splnit všechny podmínky pro vstup do areálu letiště byť jen na chvíli. Seoul ADEX jako vždy nabídl to nejlepší a já si do posledního momentu mohl užít i ten omezený čas, který mi na airshow v sobotu odpoledne zbyl.
Vojta, 25.10.2021