Poslední dobou cestuji jen občas a když už se někam vydám, většinou to byl pouze vnitrostátní výlet. Koncem dubna tato několikaletá éra skončila výletem na středoindonéský ostrov Bali.
Rozhodnutí letět značně ulehčila početná parta z mého nejbližšího okolí v ČR, která v době mého příjezdu už několik dní objevovala krásy ostrova a já se měl postupně možnost setkat se všemi známými tvářemi (i několika novými).
Před odjezdem mě čekalo ještě vyřízení několika záležitostí a ne všechny byly bez potíží:
- Očkování se po poměrně složitém vyjednávání ve druhé nemocnici konečně povedlo (mělo být 14 dní před odjezdem)
- Letenky byly taky docela oříšek. Z Incheonu létají 2 typy spojů: přímý let s Korean Air a přestup ve vietnamu Vietjet Air za zhruba 30 % ceny přímých letů. Vietjet Air je ale striktně point-to-point dopravce, a tak negarantuje přestupy. Mohlo by se tedy stát, že bych potřeboval provést nový check-in na letišti, čímž bych potřeboval víza do Vietnamu a nejenom že bych nemusel stihnout přípoj, ale vyšlo by mě to daleko dráž. Po telefonátu s místní zákaznickou podporou jsem letenky koupil – v Hanoji a Ho Chi Minh se přestoupit dá.
Vietjet Air jsou nízkonákladová společnost s malými sedačkami a občerstvení je placené. Létají Airbusy s maximálním počtem sedaček – v A321 jich nejspíš bylo 240! Přesto v pořádku dovezou do cílové destinace a všechny 4-5hodinové lety nebyly příliš nekomfortní.
25.4. ráno jsem ve 4 vyrazil taxíkem na letiště, abych stihl odlet 6:45. Hned první cestu jsem dostal trojsedačku jen pro sebe, což přišlo vhod. Na přestupu jsem si stihl dát Banh Mi – Vietnamský sandwich.
Přílet na Bali byl zajímavý – oblačnost se držela pouze nad ostrovem, nebo jeho severní částí. Z mraků koukala jen nejvyšší hora Bali – Mt. Agung – 3031 metrů vysoká aktivní sopka. Po přístání byla v dáli vidět ikonická socha kulturního parku, ke které se vrátím v jednom z příštích dílů.
Po příletu jsem si koupil SIMku (250.000 IDR) a vyjednal taxi do Ubudu za dobrou cenu (300.000 IDR). Při cestě mi taxikář řekl, že normální cena za SIMku je asi 50 až 100 tisíc IDR, ale bez internetu se mi z letiště vůbec nechtělo. Třeba příště. 🙂 Bylo kolem šesté odpoledne a s tím spojená dopravní špička. Cesta trvalá něco mezi půldruhou hodinou a dvěma hodinami, ale nakonec jsem se do cíle dostal.
Ihned jsem hledal něco k snědku – našel jsem ayam goreng (smažené kuře) v jedné z místních domácích restaurací (warung, jak jim říkají místní).
Po jídle následovala procházka po okolí a zjištění, že na Bali toho večer asi moc k vidění není.
Moje první ubytování bylo air-conditioned, ale v pokoji na mě smutně koukal jen jeden větrák. V pokoji bylo tedy asi 32 stupňů a 100% vlhkost. U příštích ubytování jsem si už dal pozor. Na druhou stranu to bylo velmi levné a dostal jsem velmi dobrou snídani (ovoce a banánová palačinka).
Ještě dopoledne jsem stihl velmi příjemnou procházku po některých atrakcích v centru Ubudu. Množství vydatné zeleně pohladí na duši. Nevím, jestli se volně pobíhající drůbež a její vajíčka objevují i na běžných talířích, ale celkově se mi zdálo jídlo vařené z mnohem kvalitnějších ingrediencí, než jsem zvyklý.
Mezi check-outem v předchozím ubytování a check-inem v novém jsem si dal jahodový džus a vynikající tuňákový salát.
V jihovýchodní asii jsou ještěrky běžné – gekoni a scinkové jsou na každém rohu. Cestou do nového ubytování mě překvapil mladý varan skvrnitý, který přede mnou zalezl do skrýše. Myslím, že měřil kolem jednoho metru.
V novém ubytování jsem zůstal 2 noci. Tentokrát mělo klimatizaci a pokoj byl velmi prostorný. Na dvorku se nacházelo několik kamenných mís s gupkami a naproti bylo jakési parkoviště.
Odpoledne jsem strávil dlouhou konverzací v bazénu s první skupinkou přátel. K večeři jsem si dal snad nejlepší quesadillu co jsem kdy jedl, avokádový džus jsem také musel zkusit. Chutnal velmi vegansky.
Po večeři jsem se ještě zastavil pro snídani, kterou moje ubytování bohužel nenabízelo. V každé večerce mají korejské instantní nudle – je to snad už standard po celém světě.
To je teprv začátek
První díl o cestě na Bali je trochu strohý, vždyť jsem nevybral ani jedno selfie! To ale přesně vystihuje mé první dojmy z popsaných prvních dvou dnů – chvíli mi trvalo aklimatizovat se na jiné tropické počasí (24 – 30 °C), jinou denní dobu (ikdyž je časový rozdíl směšná 1 hodina), a hlavně se dostat do cestovatelského módu. Na všechny krásy Bali, které jsem měl to štěstí za moji krátkou návštěvu vidět, bude mnoho prostoru v příštích dílech a já se podělím o vše. 🙂
Vojta, 11.5.2023