Rýžové terasy, které jsem navšívil 27.4. ráno a popsal v minulém díle Bali 2: Rýžové terasy, jsem opustil kolem jedenácté ranní. Následoval přesun na zadním sedadle skútru společnosti GRAB na ubytování, kde jsem se převlékl a vyrazil na opice. Sacred Monkey Forest Sanctuary se nachází v jižním Ubudu a já to měl pěšky asi tak 10 minut.
Cestou jsem se samozřejmě zastavil na oběd, už jsem měl pořádný hlad. Objednal jsem si indonéskou gulášovku a jakousi tradiční smaženou rýži. Už si nevzpomínám na přesné názvy. Bylo toho příliš. Taky jsem za vše platil v přepočtu asi 300 Kč, u větších restaurací jsou takové ceny normální, u menších jsem se vždy vešel do 150 Kč.
Opice se začaly objevovat už před jejich “lesem”. Spousta z nich někam utíkala přes ulici, některé se zastavily u místních krámků na svačinu. Buddhisté pravidelně dávají jídlo před dveře, čehož využívají toulaví psi – a opice.
V celé rezervaci podle tabule, kterou jsem bohužel nevyfotil, žije kolem 1000 makaků jávských. Některé samotářsky, ale většina se shromažďuje kolem krmících míst. Dospělé samice měly tetování.
Pravidel bylo několik:
- Nekoukat opicím do očí: zkoušel jsem, v Monkey Forestu byly opice zvyklé. Jinde to fungovalo jen na samce, kteří vycenili zuby a chystali se k útoku. Člověk pak nesmí ukázat strach, ale koukat jim dál do očí nedoporučuji.
- Dávat si pozor na věci – opice kradou: naučily se, že když něco ukradnou, dostanou od ošetřovatele jídlo výměnou za ukradený mobil/brýle. Ošetřovatel si pak taky prý řekne o tučnou odměnu, takže buhví jestli nejsou trénované. 🙂 Osobně mi jeden opičák na Uluwatu (jeden z příštích dílů) skoro vytrhl mobil z ruky. Opice jsou velmi chytré a dokáží identifikovat okamžik, kdy se člověk dívá jinam a je uvolněný. Zachránil mě prst v kroužku připevněném na mobilu, který jsem instaloval právě kvůli makakům. Vyplatilo se.
- Nepřibližovat se k mladým: to by asi mělo dráždit samice. To jsem nepozoroval – mladí po mně koukali sami a vždy se přitulili k matce když jsem se přiblížil na 3 metry.
- Nekrmit opice
Makakové se cpali čím mohli, dostávali ovoce a zeleninu od ošetřovatelů, ale občas uloupili i něco z rukou návštěvníka.
Souboje jsou na denním pořádku a občas si jeden ze soků odnese krvavé zranění. Taková opice se pak zdržuje v blízkosti ošetřovny. Kdo předepsal kečup nešťastníkovi na fotce?
Plastové “hračky” byly všudypřítomné.
Lidoopů bylo v areálu násobně více než opů.
Jeden opičák dostal přede mnou kukuřici, byl velmi šťastný.
Samice s mladými se rády sdružují, třeba i na chodníku mezi lidmi.
Chápavé dolní končetiny.
Dalo se sejít několik metrů dolů, kde se nacházel hinduistický chrám.
Opice se sdružovaly na varanovi i na cestě, kde bylo potřeba dávat pozor na ocasy.
Nakonec jediná moje fotka s opicí. V Monkey Forestu vám za 50.000 rupií (75 Kč) posadí makaka do klína a vyfotí vás. Možná kombinace únavy, davů lidí, do krve prodřených prstů z plastových žabek a vedra vedly k tomu, že jsem udělal jsem chybu a nevyužil možnosti fotky, na kterou se sice stály malé fronty, ale rozhodně by stála za to.
Něco mi říká, že se do Ubud Monkey Forest Sanctuary ještě někdy podívám – je to stále nejpopulárnější turistické místo. Příště ale rozhodně zvolím ráno, kdy jsou ještě přijatelné teploty a málo návštěvníků.
Odpoledne jsem znovu strávil v bazénu s přáteli a příští ráno vyrazil na ostrov Nusa Penida vzdálený asi 10 km od Bali, o kterém bude příští díl.