Po prvních dnech na Bali jsem si nebyl jistý, jestli vůbec na Penidu pojedu. Ani nevím, proč jsem váhal. Na ostrově už čekalo spoustu přátel, bez nich bych se o tento nezapomenutelný zážitek připravil! Nakonec jsem se zdržel na 3 noci (28.4. – 1.5.) a využil plné 2 dny k cestování.
Cesta na Penidu
Cesta na ostrov Nusa Penida, který se nachází asi 10 km od pobřeží Bali, mohla mít několik podob. Trajekty jezdí z několika přístavů, já si konkrétně vybíral mezi dvěmi, kdy na jeden byla delší cesta po zemi a z druhého byla delší cesta lodí. Vybral jsem si druhou variantu a ještě jsem si ji okořenil pozemní cestou na motorce GRABu – v plné bagáži a trvala asi 50 minut. Od té doby jsem si na všechny delší trasy volal auto. 😀
Když jsem dorazil, nadešel čas koupit jízdenku. To se ukázalo být poněkud obtížné a málem jsem koupil předraženou od místních “prodavačů”. Nakonec se mi povedlo rezervovat jedno z posledních míst přes internet a vyzvednout boarding pass v kanceláři společnosti. Příště objednávám den předem.
Přístavní čekárna a odbavovací hala měla krásný design.
Do odjezdu zbývalo několik desítek minut, které jsem využil krátkou procházkou po okolí a ke koupi svačiny ve večerce opodál.
Při čekání jsem se dal do řeči se dvěma Indonésany (na fotce přede mnou) z Jávy, co se po ramadánu vydali prozkoumat krásy Bali.
Trajekt byl levný a měl snad nejlepší hodnocení ze všech trajektů. Trojsedadla byla dělaná tak pro dva, a tak cesta v plné lodi nebyla příliš příjemná. Při cestě tam jsme jeli nejvíce kolem 33 km/h, zpět stejnou lodí asi 37 km/h.
Po příjezdu mě překvapily trochu jiné palmy a celkový pocit z prostředí byl trochu jiný, než z Bali.
Shodou okolností byli přátelé, co přijeli dříve, u přístavu. Potkali jsme se v restauraci, kde jsem si objednal tradičního tuňáka v zábalu a džus z dračího ovoce. Ikdyž vypadá jedovatě, nebo příliš sladce, džus byl překvapivě téměř bez chuti.
“Malé” chatky už byly vyprodané, a tak jsem v resortu vyfasofal dražší a prostornější deluxe. Obrovská chatka.
Resort tvořilo něco přes 10 chatek, bazén, zahrada a restaurace. A pavouk.
Hned první večer jsem se začal před resortem učit na skútru. Chrániče loktů a kolen velmi pomohly, ikdyž jsem neměl příležitost ověřit jejich funkci. 🙂
Hned první večer jsme vyrazili slavit do nedaleké restaurace, paní servírka z nás měla radost. Dostali jsme množstevní slevu na alkohol, který je v největší muslimské zemi na světě drahou komoditou.
Korálové útesy a manty
Ráno na sedmou jsme vyrazili na manty. 🙂
Před odjezdem pršelo, a tak jsme měli strach, jestli se výlet nezruší. Oblačnost byla poměrně nízká a trochu foukal vítr, ale to naše průvodce nezastavilo.
Ráno na sedmou jsme vyrazili na manty. 🙂
Před odjezdem pršelo, a tak jsme měli strach, jestli se výlet nezruší. Oblačnost byla poměrně nízká a trochu foukal vítr, ale to naše průvodce nezastavilo.
Na lodi nás celkem jelo asi 12, z naší skupiny 5.
Už před naloděním jsme se domluvili, že když manty nebudou v mantím zálivu, pojedeme za poplatek 50.000 rupií na druhé místo, kde snad budou. Fotka je z prvního zálivu – nebyly.
Se šnorchlováním jsem měl vlastně nula zkušeností, a tak mi nedošlo, že můj milimetrový knír způsobí, že se nadýchám slané vody nosem. To nebyl příjemný pocit – průdušky okamžitě začaly reagovat a já se rozhodl od té chvíle šnorchl nepoužívat a jen zadržovat dech.
Bez šnorchlu jsem plaval pomaleji a mantu jsem potkal několikrát když plavala kolem. Myslím, že jsme viděli celkem dvě. Šlo o menší manty útesové, které dorůstají běžně kolem 3 metrů, ale plavou až k pobřeží, kde se nad útesy živí planktonem. Ten jsme také viděli, projížděly hejny rybiček do velikosti několika centimetrů.
Po mantách jsme se přesunuli na mělký korálový útes za rybičkami. Nevím, jestli to bylo nadýcháním-se slané vody, nebo prostou mořskou nemocí, ale bylo mi špatně. Zkoušel jsem se skokem do vody počkat, než se to zlepší, ale zhoršovalo se to. Ve vodě bylo vše ihned ok. 🙂
K vidění toho bylo více, než dokážu s jakoukoliv přesností popsat – sledoval jsem klauny v sasankách, rodičovskou péči krásných ryb o polovzrostlé mládě a mnoho dalšího.
Ještě nás čekala jedna zastávka – kareta obrovská. Ta plavala v hloubkách asi 6-8 metrů, kam jsem si se svými zkušenostmi netroufl. Fotku přidám, až se ke mně dostane.
Naše skupinová fotka. 🙂 Nakonec nám ještě průvodce zahrál na kytaru a ti, kterým nebylo špatně, zpívali. Užasný výlet!
Po oslavě, která se odehrála večer, jsem se ten den už na moc nezmohl a zbytek dne strávil odpočinkem v resortu. Na příští den jsem si vyjednal motorku, byly v plánu cesty za ikonickými plážemi Nusy Penidy!
Ikonické pláže
V resortu bylo moc gekonů a byl jsem vyveden z omylu, že gekoni jsou tiší. No posuďte sami: zvuky gekonů na Bali. Co hůř, gekoni jsou noční živočichové. Kam se na ně hrabe kokrhající kur domácí kdekoliv jinde na Bali.
Snídaně byla v ceně – nasi goreng (smažená rýže) s ananasovým džusem.
Diamond beach pojmenovaná asi podle těch dvou špičatých skal. Nádherný pohled.
Každý si chtěl udělat typickou fotku z úzkého schodiště vedoucího na pláž. Že tím blokují ty, co se chtějí na pláž (nebo zpátky) dostat, bylo druhořadé, a tak se tvořily velmi dlouhé kolony. Ti, co chodí zpět a jsou vyřízení z vedra a stoupání prý občas omdlí.
Taky jsem se nechal vyfotit, ale kousek dál od nejpopulárnějšího místa na schodišti.
Následoval sestup na Atuh beach, která byla na konci druhého svahu kopce. Tam jsme si zaplatili lehátka pod slunečníkem, zahráli deskovku a vychutnali si krásy moře a pobřeží. Vzadu vlevo je vidět sousední ostrov Lombok.
Na cestě zpět jsme se rozdělili – já chtěl vidět tzv. T-rexe. Jedná se o obrovský skalní masiv připomínající hlavu zmíněného dinosaura.
Dole se nachází Kelingking beach, kam se mi ale po náročném dni vůbec nechtělo. Nejen že je to několik stovek metrů převýšení, ale cesta vyžaduje hodně šplhání po strmých svazích.
Koupat se je zakázané kvůli silným proudům a velkým vlnám, kvůli kterým poměrně často někdo zmizí.
Fotka s T-rexem. V té chvíli jsem ještě zvažoval, že dolů půjdu. 😀
Kolem přírodního úkazu se proháněl vrtulník a několik dronů.
T-rex nebylo jediným zvířetem k vidění – společnost nám dělala i početná tlupa divokých makaků.
Moc mě baví sledovat opice v akci. Ty na obrázku jsou adolescenti – hrají si spolu a občas i bojují. Podařilo se mi zachytit i výraz jednoho ze soupeřů po povedeném kopu do žeber.
Před návratem na resort jsem ještě vyfotil pravděpodobně nejstarší samici tlupy.
Cesta zpět na Bali
Poslední večer a ráno jsem vyfotil západ a východ slunce jak bylo vidět z resortu. Nádhera.
Hned po check-outu začalo pršet a trvalo to po celou cestu do přístavu. Trajekt jsme naštěstí v pořádku stihli.
A tohle už je hydroplán focený z přístavu Sanur na Bali.
Odtud jsem se vydal na ubytování někam mezi Ubud a Denpasar a ještě týž den stihl Bali Reptile Park a Bali Bird Park, ale o tom až v příštích dílech.