Profil druhu
Lamprologus signatus Poll, 1952
V češtině je tento druh známý jako pestřenec žíhaný. Žije v jihoafrickém jezeře Tanganika, kde obývá bahnité dno v hloubkách od 10 do 50 metrů, kde je k dispozici jen málo ulit, pokud nějaké. Běžně hloubí jamky v bahnitém dně, do kterých se uchylují v případě nebezpečí a pro rozmnožování. Hlavním znakem tohoto druhu je obrovský pohlavní dimorfismus jak ve velikosti, tak ve zbarvení. V akváriu Lamprologus signatus zaujme svým vzhledem a specifickým chováním.
Velikost:
Samci až 5,5 cm, samice až 4 cm
Krmení:
Masožravec, který se živí zejména drobnými bezobratlími. Úspěch chovu zajistí živé či mražené krmení, které ale není příliš bohaté na tuky, které nestráví. Obecné pravidlo je vyvarovat se všem typů červů včetně např. pakomářích larev. Bez problémů přijímají i umělá krmiva, například Tetra Bits. Dokrmování Tetra Minem je možné, ale rostlinnou složku ryby neztráví.
Pohlavní rozdíly:
Pohlavní dimorfismus je tak výrazný, že byli samci a samice považovány za dva různé druhy. Krom velikosti, kdy je samec výrazně větší než samice, jsou evidentní barevné rozdíly jako příčné pruhy u samce a zlatavé či fialové břicho samice.
Velikost a vybavení chovné nádrže:
Pro kompatibilní pár postačí menší nádrž o půdorysu 45×30 cm. V přírodě žijí na ploše několika metrů čtverečných písečného dna, kde hloubí jamky v bahnitém dně, případně využívají ulitu plže, pokud je k dispozici. V akvarijních podmínkách je vhodné rozdělit teritoria jednotlivých ryb kameny.
Parametry vody:
- Teplota 24-28 °C
- pH 7-9
- KH 5-20 °dKH
- GH 5-20 °dGH
- NO3 < 30 ppm
Společenské chování a vhodní společníci:
V přírodě žijí v párech na poměrně velkých plochách, které brání proti všem ostatním rybám. Samec i samice mají vlastní ulity (nebo úkryty v bahnitém dně) v průměru 50 cm od sebe. Nejlépe je chovat pár samostatně, při kombinaci s jinými rybami dochází k soubojům.
Rozmnožování a odchov:
Poměrně snadný při chovu páru v oddělené nádrži v zásadité a tvrdé vodě. Pro odchov je nejlepší chovat pár samostatně. Pokud jsou vyrušováni ostatními rybami, potěr zpravidla nepřežije do rozplavání, protože ho rodiče sežerou.
Před třením samice předvádí své zářivé barvy zejména v břišní části (chování bych přirovnal k pestřenci červenému) a svádí samce před svoji ulitu. Zdroje uvádí různé třecí chování, kdy samec zůstává vně ulitu samice, ale z mé zkušenosti a pozorování oba jedinci vplují do jedné ulity, kde se tření odehrává – vždy preferovali větší ulitu před menší. Jiker bývá několik desítek, maximální počet odhaduji kolem 60 jiker.
Prakticky ihned po vytření přenáší samice jikry z ulity do ulity. Zdroje uvádí přenos do ulity samce, z mé zkušenosti dochází k přesouvání mezi všemi dostatečně velkými ulitami v teritoriu páru. Po několika dnech, kdy se potěr vylíhne, už k přesunům nedochází a samice brání úkryt, kde se larvy nachází, před predátory až do rozplavání potěru, které se děje po 7 dnech od výtěru.
Po rozplavání drobný, 4 mm dlouhý, potěr ihned přijímá živé či mražené nauplie žábronožky solné. Do ulity zpravidla nevrací, ale zejména zpočátku je oběma rodiči navrácen tlamkou do bezpečí v blízkosti mateřské ulity. Délka rodičovské péče se zdá být variabilní podle rychlosti růstu potěru – z mé zkušenosti jsem zaznamenal počátek štvaní mladých z teritoria rodičů při velikosti mladých kolem 13 mm. V jednom případě to bylo přes 2 měsíce, v druhém asi 6 týdnů.
Zajímavé je zbarvení potěru. Při velikosti kolem 10 mm se všem jedincům utvoří příčné pruhy na ocasní ploutvi, které se ale při velikosti cca 2 cm přetransformují tak, že jsou patrné pohlavní rozdíly. V této době jsem zaznamenal neočekávané ztráty z důvodu agresivity. Každý týden zabili ostatní jedinci nejslabší kus (hlavně samce) tak rychle, že ikdyž jsem stihl zareagovat, postižený jedinec měl poraněný vzduchový měchýř a do pár dnů uhynul. Tento druh při správné kvalitě vody a krmení pohlavně dospívá kolem 1 roku života.
Další profily
