Profil druhu
Neolamprologus similis Büscher, 1992
V češtině je tento druh známý jako pestřenec podobný. Ke jménu přišel svojí podobností k dříve objevenému Neolamprologus multifasciatus (pestřenec proužkovaný). Na rozdíl od multifasciatů žije similis ve větších hloubkách nad 10 metrů a příčné pruhování pokračuje až za žaberní oblouk k oku. Žije v koloniích, kde má každá ryba svoji ulitu a teritorium, které brání před nepřáteli vlastního i cizího druhu.
Podobnost s N. multifasciatus:
V češtině se tento druh nazývá Pestřenec podobný. Přívlastek podobný si získal podobností s druhem Neolamprologus multifasciatus (Boulenger, 1906). V případě přítomnosti obou druhů v jedné nádrži se kříží, což je nežádoucí. Rozdíly v chování i ve zbarvení jsou poměrně malé, ale zkušené oko na první pohled pozná, o který druh se jedná:
- N. similis má pruhy od oka až na konec ocasní ploutve, u N. multifasciatus příčné pruhování začíná za skřelemi.
- Pruhování je jaksi rozdílné – u N. similis jde o světlé pruhy na tmavém podkladu, u N. multifasciatus o tmavé pruhy na světlém podkladu.
- N. similis dosahuje o něco větší velikosti.
- N. similis má méně potomstva.
- N. similis je o něco agresivnější.
Ačkoliv byl N. multifasciatus popsaný o téměř celé století dříve, převládá názor, že se N. multifasciatus vyvinul z N. similis. Teorie uvádí, že samci N. similis, kteří museli opustit teritorium kolonie, se zkřížili s Neolamprologus brevis a vznikl N. multifasciatus.
Velikost:
Samci až 5,5 cm, samice max. 3,5 cm
Krmení:
Masožravec, který se živí zejména drobnými bezobratlími. Úspěch chovu zajistí živé či mražené krmení, které ale není příliš bohaté na tuky, které nestráví. Obecné pravidlo je vyvarovat se všem typů červů včetně např. pakomářích larev. Bez problémů přijímají i umělá krmiva, například Tetra Bits. Dokrmování Tetra Minem je možné, ale rostlinnou složku ryby neztráví.
Pohlavní rozdíly:
Samec je výrazně větší než samice. Samice jsou zavalitější.
Velikost a vybavení chovné nádrže:
Pro malou kolonii (jeden samec) postačí menší nádrž o půdorysu 45×30 cm. Pro koloniální chování je ale potřeba cca 2x větší nádrž. Na výšce příliš nezáleží. V přírodě žijí v koloniích, které jsou usazené na plošině nahromaděných prázdných ulit plžů. V akváriu je důležité poskytnout dostatek ulit – na každého jedince alespoň 3 ulity.
Parametry vody:
- Teplota 24-28 °C
- pH 7-9
- KH 5-20 °dKH
- GH 5-20 °dGH
- NO3 < 30 ppm
Společenské chování a vhodní společníci:
Koloniální druh se striktní hierarchií. Každý jedinec skupiny ví, kdo do skupiny patří a kdo ne. Těžko tak přijímají nové členy skupiny, kteří jsou v akváriu neustále zaháněni všemi členy skupiny. Při větším zarybnění se stává, že jedinec náhle příjde o teritorium a své místo ve skupině, následkem čeho je vyháněn všemi členy kolonie. V tu chvíli je vhodné vyvržence odlovit do jiné nádrže, protože jsou útoky dosti brutální, frekventované a zpravidla končí smrtí utlačované ryby.
Kolonie jsou zpravidla členěny do teritorií samců, kteří mají dále v teritoriu několik samic, které brání nejbližší okolí několika ulit, které obývají.
Co se týče kombinace s ostatními druhy, nejlépe je jim v jednodruhové nádrži. Jsou poměrně agresivní k jakýmkoliv vetřelcům, kteří do kolonie nepatří. Z osobní zkušenosti chovu společne s L. signatus se N. similis po čase zmocní teritoria méně početné, párové ryby, co obývá ulity plžů. Jediný „šnekáč“, kterého mohu v kombinaci s N. similis doporučit, je Altolamprologus sp. „Compressiceps shell“. Ačkoliv dochází k soubojům, v přírodě žijí v podobných podmínkách a standardně kombinace funguje i v akváriu. Jako další vhodné druhy se při dostatečně velké nádrži jeví druhy obývající skalní útvary (např. jiné druhy rodu Neolamprologus, nebo Julidochromis), nebo vodní sloupec (např. Cyprichromis leptosoma).
Rozmnožování a odchov:
Vytírají se do ulit. V případě dostatku potravy a místa v akváriu se množí snadno. Před třením signalizuje samice před ulitou samci připravenost ke třením. Při vlastním tření samice klade jikry do ulity, zatímco samec, který je mnohdy na ulitu příliš velký, oplodňuje snůžku z vně ulity. Dále se o mladé stará jen samice, samec hlídá vnější teritorium. Jiker bývá velmi malý počet, z mé zkušenosti se jednalo o 1 až 6 ks.
Potěr se rozplave po cca 7 dnech a v tu chvíli měří cca 5 mm. Ihned přijímá živé či mražené nauplie žábronožky solné. V prvním měsíci života se zdržuje výhradně v oblasti několika centimetrů od ulity. Kolem velikosti 2 cm už zpravidla nejsou mladí tolerováni samicí a musí si najít vlastní teritorium. V tuto dobu může docházet k úhynům.
Zajímavostí je, že má potěr plně vivinutý pud sebezáchovy ihned po rozplavání. Zezačátku jsem poměrně úspěšně kombinoval chov N. similis s L. signatus. Dvakrát se stalo, že čerstvě rozplavaný potěr se „ztratil“ a omylem se ocitl v teritoriu L. signatus. Tam se 5 mm N. similis usídlil v ulitě, kde se ho pár L. signatus marně snažil sežrat, nebo vyhnat. V tu dobu dokonce pár L. signatus hlídali svůj potěr, který i přes několikanásobnou velikost čerstvě rozplavaný similis dokázal odehnat od vstupu do ulity, pokud nebyli rodiče nablízku.
Další profily
